HOT Line:: Ohrožuje nás Lisabonská smloua? ANO! Řekněte jí NE!
 Home
 Životopis
 Dokumenty
 Kontakt
 Spolužáci
 Fotky
 Tydlytytamto
 Linky
Malé pojednání o původu bohatství
Autor: Richard Duřpekt; Datum: březen 2004; Vyšlo: Pohled zprava č.6, rok 2004

Co je to vlastně bohatství? Přidržme se definice, která říká, že je to čistá hodnota hmotných a finančních položek, které vlastní země nebo osoba. Platí přitom, že bohatství země (státu), je rovno součtu všech jednotlivých osobních bohatství každého jejího občana. Bohatství takto chápeme jako měřitelný majetek, nikoli jako subjektivní hodnocení určitého množství majetku.

Osobní bohatství si umíme představit jednoduše. Je to všechen náš hmotný majetek a jeho hodnotu vyjadřujeme v penězích. Jak ale vzniká? Představme si období jednoho roku. První den v roce máme určité výchozí bohatství. V průběhu roku pak dosahujeme nějakých příjmů a výdajů. Naše vydání mají charakter buďto okamžité spotřeby (např. potraviny, nájem) nebo se týkají obnovy (obměny, opravy) majetku. Pokud byly naše celoroční příjmy vyšší než výdaje, podařilo se nám část našich příjmů ušetřit. Tyto úspory pak představují naše nové bohatství, které jsme během roku vytvořili. Z čistě osobního a krátkodobého hlediska je přitom lhostejné, zdali jsme naše ušetřené příjmy uložili do banky, nebo jsme si za ně pořídili třeba nový televizor. Obě možnosti totiž meziročně zvýšily naše bohatství. Z celospolečenského pojetí však pouze úspory v bankách zakládají na budoucí růst. Také z individuálního pohledu je v delším období lepší peníze uložit do banky, protože tak nám vynášejí další peníze a zvyšují naše budoucí příjmy, kdežto nový televizor přináší nové provozní náklady a zvyšuje tak budoucí výdaje.

Lidé však nežijí pouhý jeden rok. Během života projdou obdobím, kdy jsou mladí a aktivní a pravděpodobně i spoří, a obdobím, kdy jsou starší a pasivní, kdy příjmy během roku již nestačí pokrýt všechny výdaje a kdy člověk použije své ušetřené peníze z mládí. Z hlediska celého lidského života můžeme říci, že pokud hodnota pozůstalosti po člověku je větší než to, kolik získal po svých předcích ve formě dědictví, pak tento člověk vytvořil během svého života určité osobní bohatství, které předal svým potomkům.

Nyní si představme společnost, ve které neexistují žádné novinky ani zlepšení, a ve které všichni dělají stejnou práci, jakou dělali již minulý rok. Pokud vše funguje jak má, pak takováto společnost vytvoří každý rok určité - pořád stejné - bohatství. Nové dodatečné bohatství pak může vzniknout pouze tehdy, pokud uděláme „něco navíc“. Volit přitom můžeme mezi několika způsoby.

Jednak lze pracovat více hodin denně a zpracovávat více surovin, což se samozřejmě projeví ve zvýšeném hospodářském růstu. Je to ale dosti nepohodlné a možnosti jsou značně omezené - den má stále stejných 24 hodin.

Daleko lepší možnost spočívá v posílení spolupráce. Když se každý zaměří na to, co umí nejlépe, vyprodukují všichni dohromady více, než kdyby každý jednotlivec musel všechny své potřeby uspokojit svépomocí. Pro kvalitní a širokou spolupráci jsou nezbytnými předpoklady jednak možnost podnikat - vytvářet podniky, ve kterých spolupracují různě specializovaní lidé a dohromady vytvářejí více produkce; a také svobodný a co nejméně omezovaný trh, kde se produkce směňuje, a to vždy za oboustranně výhodných podmínek.

Konečně třetí možnost, jak udělat „něco navíc“, spočívá v realizaci nových nápadů a myšlenek, která nám dovolí vyrobit ve stejném čase a ze stejných surovin více produktu než dříve. Ukazuje se, že toto bývá nejefektivnější příčinou růstu. Aby se však mohly nové inovace uvádět v život, jsou nezbytné nové investice. Platí přitom, že prostředky pro investice se získávají z úspor. Proto je tak důležité, aby co nejvíce jednotlivců vytvářelo úspory.

Jaká je vlastně role jednotlivců v celém růstovém řetězci? Je možné konkrétně říci, zda bohatství vytváří dělník, inženýr nebo podnikatel? Nikoli. Mohou to být všichni, ale také nikdo. Sám o sobě přitom bohatství žádný jednotlivec nevytvoří. Může pouze spoluprací a tvořením úspor a nápadů vytvářet vhodné podmínky pro to, aby společně bohatství vznikalo. A podle toho, jak k této roli přistupuje, se posléze podílí na rozdělení nově vzniklého bohatství. Například je obvyklé, že manuálně pracující lidé bývají nejméně ohodnoceni, kdežto „tvorba myšlenek“ bývá nejlépe honorována. Také úspory přinášejí zajímavý zisk v podobě úroků, aniž bychom přitom museli vynakládat jakoukoli dodatečnou energii. Tedy alespoň v takovém státě, který úspory neznárodňuje, aby je následně mohl bez jakékoli odpovědnosti sám proinvestovat. Na značné příjmy jsou zvyklí také spekulanti. V tomto případě ale platí, že svůj majetek získávají na úkor jiného a spekulace nové bohatství netvoří.

Co je tedy nejdůležitější podstatou růstu bohatství? Lze říci, že jsou to předpoklady v podobě svobody a odpovědnosti. Svobody, která nebrání spolupráci a neomezuje individuální, zejména myšlenkovou tvořivost. Odpovědnosti, která říká, že správné je šetřit a nikoli jen konzumovat či se v nejhorším případě za účelem spotřeby zadlužovat.

Fotky
Tak to jsem já!
 


www.opensuse.org

Teď je čas darovat krev