HOT Line:: Ohrožuje nás Lisabonská smloua? ANO! Řekněte jí NE!
 Home
 Životopis
 Dokumenty
 Kontakt
 Spolužáci
 Fotky
 Tydlytytamto
 Linky
Zdravotní pojištění
Autor: Richard Duřpekt; Datum: duben 2006; Vyšlo: Pohled zprava č. 16, rok 2006

Byl jsem letos dvakrát lyžovat. Jednou jsem se vypravil do Krkonoš a jednou do italských Alp. Hory jsou to oboje krásné a pokud si odmyslím, že středisko v jedněch horách nabízí za téměř stejné peníze dvacetkrát více širších a upravenějších sjezdovek než středisko v horách druhých, lze říct, že v obou se lyžuje stejně. Pro mě zásadní rozdíl, který lyžování v obou střediscích odlišuje, spočívá ve zdravotním pojištění.

Když jedu lyžovat do tuzemských hor, na zdravotní pojištění vůbec nemyslím. Vím totiž, že jsem perfektně pojištěn v rámci veřejného zdravotního pojištění. Toto pojištění v případě vážného úrazu zahrnuje jak transport do nemocnice vrtulníkem, tak příslušné náročné operace, pobyt v nemocnici včetně stravy, rehabilitaci a následnou péči. Zkrátka kompletní zdravotní zabezpečení. Navíc např. studenti mají toto pojištění dokonce zadarmo.

Pokud by se mi stal úraz v Itálii, tak bych sice také dostal perfektní péči, ovšem nikoli bezplatně. Za poskytnutou péči by mi byl vystaven účet, který bych musel uhradit. Dnes již jsou sice propojena veřejná zdravotní pojištění v rámci Evropské unie, ale to se týká pouze základní péče, mezi kterou v Itálii nepatří úraz na lyžích. Proto se raději pojistím. Mám na výběr: pojištění se zhruba stejným limitem pojistného plnění mohu pořídit v Česku za padesát korun na den nebo v Itálii u sjezdovky za dvě eura na den. Za obdobnou službu obdobná cena. Mám rád věci vyřízené dopředu a proto se pojistím již před cestou v Česku.

Zdá se vám to, co jsem až dosud napsal jako samozřejmé a banální? V tom případě vám jistě budou stejně připadat i následující návrhy.

Z veřejného zdravotního pojištění by tedy podle mého názoru neměly být hrazeny výdaje spojené s léčením úrazů způsobených při provozování nebezpečných či rizikových druhů sportů. Kromě lyžování mohu zmínit třeba rafting nebo seskoky padákem. Dále by neměly být hrazeny úrazy a komplikace vzniklé v důsledku požití alkoholu či jiných nebezpečných látek. Zkrátka záležitosti, jimž se lze vědomě vyvarovat.

Také úrazy vzniklé při autonehodách by neměly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale třeba z povinného ručení. Potom by totiž cena povinného ručení, která by jistě vzrostla, lépe odpovídala skutečným nákladům spojeným s provozováním vozidla. Neřidiči by tak přestali doplácet na řidiče.

Dále by z veřejného zdravotního pojištění neměly být hrazeny běžné prohlídky u lékaře, vyšetření zraku, sluchu či zubů a předpis brýlí, naslouchátek či zubních protéz. Stejně tak by neměly být hrazeny běžné léky typu aspirin, paralen či kapky do nosu. A to z toho důvodu, že tato vyšetření a léky se spotřebovávají víceméně pravidelně a rovnoměrně v průběhu celého života. A pojišťovat se proti pravidelným jevům nemá smysl, protože takové pojištění by stálo stejně jako pojistné plnění. Pojišťovat se má smysl pouze proti mimořádným a nepředvídatelným okolnostem.

Stejně tak těhotenství a porod, pokud probíhají bez komplikací, nemohou být pojistnou událostí a už vůbec se nejedná o nemoc či úraz. Proto by výdaje spojené s těhotenstvím a porodem neměly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale třeba z jiného sociálního fondu.

A obdobně lze uvažovat o mnoha dalších oblastech lidského jednání, které má nějakou souvislost se zdravotní péčí. Obecně lze říci, že veřejné zdravotní pojištění by mělo pokrývat pouze rizika nepředvídatelných a vážných chorob, u nichž nelze stanovit odpovědnost za jejich vznik. Vše ostatní by mělo být pojistitelné na dobrovolném základě a cena za takováto různá doplňková pojištění by měla být stanovena na základě rizika.

Takový systém by přinesl zodpovědnější chování občanů, neboť ti by byli finančně motivováni k zodpovědnějšímu chování. A jak známo, finanční motivace je jedna z nejefektivnějších. Zejména by ale takový systém přinesl značné úspory ve veřejném zdravotním pojištění. Ušetřené peníze by zůstaly v rukou občanů, kteří by si i přes dodatečné výdaje nepohoršili, neboť občané umí se svými penězi hospodařit lépe než stát prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění.

Fotky
Tak to jsem já!
 


www.opensuse.org

Teď je čas darovat krev